ATB a iTB

Tak to nějak vypadá, že se s pozvolným nástupem jara a tedy i s pozvolným probouzením virů a různých jiných breber, debaty iTB spolku přesouvají od běhání tak akorát k běhavce, trenýrkových plánů a trenýrkovek k léčebným metodám a rekonvalescenci. Poslední pivní schůzka byla až trochu v pochmurném duchu Žádné iTB ale iTA. Antibiotika, depresivní nálady, chmurné vyhlídky na sezonu a tak podobně. Díky své práci Jacka rozkrajovače, která je mi koníčkem ba nosím si ji i domů, se na mě občas členové týmu obracejí, abych odbornými lékařskými pindy rozptýlil jejich chmury co se týče nemoci či poradil nějaký zázračný lektvar. Já! To musíte ke kováři moji milí. Ta důvěra v bílé pláště je ale přátelé až nezdravá. Na tom našem stonání (ano také se teď věnuji běhavce a konzumaci ATB) je velmi úsměvný fakt, že největší péči o své zdraví vyvíjíme až teprve když nám něco je. V období takzvaného zdraví neváháme svou schránu huntovat a devastovat co to jen jde, Přetěžujeme svaly i klouby, zbavujeme se dobrovolně nehtů a ještě se tím chlubíme, navozujeme si halucinace, metabolizujeme ultradlouhými běhy sami sebe a přivozujeme si vědomě akutní zánět žaludku běháním o hladu, či o gelu, nebo se cpeme nezdravým jídlem. Ovšem když dostaneme léky, a bílý plášť řekne, že je budeme brát týden a bude nám dobře, jsme rázem vzorní pacienti, kteří svému šamanovi důvěřují a opravdu stonají přesně týden jak bylo předpovězeno. Kdyby řekl šaman 5 dní budeš synu/dcero stonat, pak jen pět. V této souvislosti je pak více než zajímavé jaké pěkné mýty se vynoří v souvislosti s ATB.
1. Může se s ATB pít alkohol? Jíme jeden jed (však si přeložte anti-bio-tikum) a máme starost jestli můžeme přidat další, máme asi obavu jestli ATB nezablokuje účinek alkoholu nebo že by naopak? Nic takového se ale neděje, jen prostě o něco více zatížíme játra metabolickými pochody, ale to vepřovou se šesti úplně stejně a zvýšíme pravděpodobnost vedlejších účinků jak alkoholu tak atb. Trochu taky celé léčení zpomalíme. Nic víc a nic míň. Je pravda že je pár typů atb, které bychom rozpouštět v etanolu neměli, ale to jsou spíše ty výjimky co pravidlo potvrzují a ty bereme při chorobách kdy nás chlastat ani nenapadne.
2. Může se s ATB běhat? Jasně že jo, proč by se proboha nemohlo. Běžet závod je asi k ničemu protože k lepšímu výkonu nám choroba s atb nepomůže, ale proč když máme chuť léčbu nepodpořit mírnou fyzickou aktivitou, která skutečně prokazatelně působí protižánětlivě a při které trénovaný běžec dosáhne stejné tepovky jako strejc/tetka koukající se z postele na hokej/pořad o vaření (nehodící škrtni). Nicméně pár prokazatelných rizik s pojídáním atb a trénováním přeci jen je.
- jsme citlivější na světlo a teplo a tedy náchylnější k dehydrataci. Takže až poběžíte atb-ultra myslete na to že je třeba víc pít a po 8 či 12 hodinách běhu nezapomeňte spolknout prášek.
- vedlejší účinky jako malátnost či nevolnost se vyskytují častěji, těžko ovšem na sedmdesátém odhalíme jestli to je opravdu vina atb.
- zvětšuje se riziko poškození či natržení šlach, zejména Achillovy, blbý že jo
- riziko poruch srdečního rytmu je také o něco větší, což se u ultraběžců,, kteří se svým tepem kolem 40/min a levou srdeční komorou dvakrát tak velkou než je normál  není moc co divit.
Běžci ale mají taky jiný problém - atb se poněkud přejídají, a berou je častěji než ostatní populace - musí se přece brzy uzdravit aby zas mohli co nejdřív běhat ne?
   
 
   

Co s těmi pytli?

Titulek zní poněkud odtažitě, ale hned vysvětlím. Ti co někdy lezli po skalách znají termín "pověsit pytel", který neznamená nic víc a nic míň než to, že cesta kterou jste lezli vás tak nějak překvapila, ať už obtížností či jste na ní v tu chvíli neměli ty správné morálně volní vlastnosti. Nedolezli, nedokončili, vzdali, prohráli, nedoběhli, nedočetli, nenaučili, zobecňovat tento pytelní problém lze jistě do nekonečna.  Takovýchto větších pytlů i menších pytlíků máme všude každý dosyta a tak vlastně čast života pytle zavěšujeme, a pak průběžně vice či méně úspěšně se snažíme o odpytlování. Takový pytelní režim. Vracíme se znovu do cesty vice připraveni, zopakujeme si stejný závod ještě jednou až do konce, zkoušíme sundat zavěšené pytle rodinných a kamarádských vazeb, napravujeme napravitelné a omlouváme se za nenapravitelné. Mám-li mluvit za sebe na mém lezeckém i běžeckém (a samozřejmě i jiném) poli se to pytli jen hemží. Stačí vzpomenout na oběhy Liberce, Londýna, moje běhy domů, všude něco. Byla to opravdu jen únava, bolavá kolena či spíše špatný morál, malá odvaha, odhodlání, motivace? Těžko říct. Jakákoli příležitost k odpytlení je proto vice než vítaná, proto jsem byl nadšen když partička šílených kamarádů tentokrát pod záštitou T-birda zorganizovala nevinné popracovní páteční proběhnutí. Trasu Beroun-Praha už jsem si jednou zkusil, tehdy jsem běžel po červené přes Svatého Jána a Bubovické vodopády, mimochodem nádherná trasa. Zapytlil jsem tehdy v Dobřichovicích, kde jsem jako vysušená treska zdechl na jezu a do Prahy jel vlakem. Přestože plán byl běžet jednodušeji po cyklostezce kolem řeky (přeci jen ta červená v noci by nebylo úplně ono), pokud dorazím do Prahy můžu když né úplně odpytlit, tak alespoň vyměnit velký pytel za malý. Skvělé! Do odjezdu vlaku zbývá 2 hodiny, a samozřejmě to co tuším, že jistě přijde opravdu přichází. Mail od Okrouta, který navrhuje trasu po červené a aby zvýšil motivaci přidává následující doušku: "cesta je to kratší, cesta je náročnější, cesta vyžaduje složitější navigaci, je to víc terénem, je tam víc výškových metrů, je tam výrazně méně civilizace-občerstvení, je tam více tmy pro ty co špatně vidí, cesta vede Prokopákem" No nezabili byste ho? Naštěstí je přehlasován a běžíme kolem vody a nejenom pouze myslíme na pivo, řádně i konzumujeme a já žasnu jak daleko jsem se já propagátor plnotučného mléka dostal. Po prvním vlakovém Kozlíkovi, hned obsadíme nádražní hučák plný opilců, kde zahučí Braník (už abychom v tom Braníku byli..). opilci jsou ostatně jediní pocestní, které na jinak během dne přeplněné stezce potkáváme. Tedy vlastně jednoho před nádražím ve Třebáni, který vede své skomírající kolo a hlásí "klucí nepospíchejte jede to až ve třičtvrtě".

Vzpomínka na tunel pod Temží v tunelu pod nádražím v ZT.

Běžíme myslíme zase na pivo a zejména na to za jakou cedulí se ho zase zbavit, prostě drinking club with running problem. Na půli cesty zhmotníme vtíravé myšlenky v Dobřichovicích, s pomocí Meissel Weisse. Když už z příjemné hospůdky vybíháme otevřou se dveře, vykoukne štamgast a zpět ke svým kolegům u stolu zahlásí: "Vole já Ti říkal že nemaj kola". Inu mimozemšťané.. Mám rád tyhle společenské pomalé běhy, je to prostě jako si v pátek zajít s kamarády na jedno (no dobře na tři), pobavit se, probrat ceny ropy a zlata na světovém trhu, filozofická a morální dilemata, vyřešit vmžiku základní problémy země a lidstva, zasportovat. Prostě all in one a ještě ušetříte za zpáteční lístek. Už se moc těším na další šílené nápady a odpytlovávání. Co vaše pytle a pytlíky taky vám někde visí? A úplně na závěr tohoto krátkého spisku jedno jediné slovo. Dobříš???!!!