Liebe Riesengebirge

známe se dlouho víc než 40 let, sice se nevidíme každý den, ale myslím na vás dost často. Dlouho mi trvalo než jsem si ty vaše cesty trochu v hlavě prospojoval, jste přeci jen obrovské, měli Ti Němci pravdu když vás takhle pojmenovali. Vlastně pořád nějak nevím, jestli nejste nějak víc německé než české, ta jména míst, ty nápisy na každém kříži u cesty. Postupně jsem si vás objevoval. Nejdřív jste pro mě byly jen bílou stopou ve sněhu od chaty k chatě. Tehdy však byly ty boudy buď polorozpadlé nebo vyhořelé nebo opuštěné, hospodáře Spindlery a jiné jsme z vás totiž kdysi vyhnali. V lepším případě se těch chátrajících stavení chytnul nějaký socialistický podnik a uzpůsobil je pro rekreanty. Někdy pravda jako u Labské dost zrůdně. 

Cestou na Luční boudu

Sněžné jámy

Pak jsme na vás trochu pozapomněli. Alpy byly najednou docela blízko no a ti vaši noví hospodáři, ti čekali hlavně na potomky těch vyhnaných s tvrdou měnou. Vzpomínka jak jsem jako ten pravý untermensch čekal před chatou do večera a až když se neobjevil cizokrajný turista s valutou, mohl jsem přespat. Ale takové věci si dělají jenom lidé. Vy jste pořád stejné, někdy odmítavé, jindy lákající, někdy máte chuť se ukázat jindy zas děláte fóry a schováte se v mlze. Civilizace si s vámi v údolí dost zahrává, ruských nájezdníků v kožiších jsou plné osady, ale snad se liebe gebirge nedáte. Je mi tu s vámi celý ten týden fakt dobře, jako ostatně vždycky. Běžky nebo pěšky zas jsem si vás trochu omrknul a pospojoval stezky, vzpomenul na letní HVK – Horskou výzvu jak jste mě daly pěkně zabrat na 60km před Friesovými boudami, prošli jsme si kdysi pašeráckou stezkou Lahrbuschweg ze Strážného na Výrovku a na Wiesenbaude a zavzpomínali na zimní přechody hřebene a letní přejezdy na kole, výlety s dětmi na zádech, přeběh Sněžky.. nikdy se mi do té Prahy zpátky od vás nechce. 

V teple nohy u kamen ve společenské místnosti..

No a co vám tak v duchu píšu liebe berge tyhle zasněné plky, tak mě u boudy na Pláni probere paní Veverková zvoláním "Hele Ještěd". No ta podoba tu bezesporu je, ale je to vysílač na Černé hoře. Ten "Ještěd" mi ale z hlavy ne a ne vymizet. Tak mi to Krkonoše odpusťte, příští výlet či spíše výběh budou opět rodné Izergebirge a nebude to výběh ledacjaký, Reichenberg je velké město, prý český Insbruck říká se a oběhnout ho to bude tedy počin. A ten Jeschken! Karl Gott mit uns meine Lauffreunde! Však už také Veverka sudetský kliká trasu, probíhá, vymýšlí zajímavostě, přidává výškové i dálkové kilometry. 
Tak se zatím mějte Krkonoše, zas někdy Tschüss, Auf Wiedersehen, zamávám vám (hoffentlich) z Ještědu.
Mit freundlichem Gruss
euer Eichhörnchen aus Prag 

P.S. Přípravy na další akci COM - Okolo Liberce tentokrát v pevné a precizní režii Pavla Veverky Sudetského jako garanta akce jsou v plném proudu, ba přímo vrcholí. 23.3. v neděli se sejde sudetoněmecký Laufmanschaft v 9:10 v liberecké Volksgarten aby oběhl další tentokrát opravdové statutární město jako první jarní oběh.
Přidávám odkazy na:
INFORMACE - praktické poznámky
PŘIHLÁŠKU (novinka uvidíme co to přinese),
TRASU - odkaz na mapu a gpx na cykloserveru
ITINERÁŘ - tradiční kilometráž
ZAJÍMAVOSTI - kulturně historické souvislosti a "muss gesehen" 
Informace budou postupně přibývat na blozích VS i H12.
vp.

Dvě mouchy jednou ranou

Známý obchodnický trik - buy one get one free, či dva až tři v jednom nebo k nákupu dárek zdarma, plus poznámka o akční ceně nejlépe ještě s vyvoláním strachu z vyprodání zásob a už bezhlavě kupujeme to co opravdu vůbec nepotřebujeme. Výsledek je, že obyčejně nejméně jedna položka v tom "jednom" stojí úplně za houby. Ne tak dnes. Dnes jsme se totiž se skupinou okoloběžníků tomuto triku řádně postavili, i když tak trochu nechtěně.

hrad Tetín

  V rámci jednoho plánovaného oběhu hned dvě města, zadarmo to tedy rozhodně nebylo a obě stála za to. Však se to také hned pěkně ujalo a rozjařené běžstvo v restauraci (jasně ty šílené nápady vznikají převážně tam nebo u pc) už chrlilo nápady na podvojné oběhy - třeba spojit Pardubice a Hradec (můžete hádat koho to napadlo), ale to už bylo po druhém pivu. Pravdou je, že oběhnout Beroun tak aby v okruhu byl opravdu jen Beroun, je trochu problém, stačí pohlédnout na mapu. A tak jsme vytěžili z Českého krasu i Kodskou jeskyni s jeskynními malbami, Koněpruské jeskyně s pěknou prerijní naučnou stezkou s vrcholem Zlatý kůň i Koukolovu horu s nově renovovanou kapličkou a povedlo se tak oběhnout i Králův dvůr, kvůli kterému bychom se sem asi jistě extra netáhli.

Aksamitova brána

Letmá klopená Iva při seběhu ze zlatého koně

Kopců ovšem jsme si užili opravdu hodně, ten poslední táhlý na vrch Děd na Berounem byl skutečně velmi vytrvalý a docela potrápil už poněkud ochablé údy věškerého běžstva. K těm dvou městům ještě navíc pěkné polojasno, chlazené nápoje od Lukoilu, tak vlastně nakonec těch much jednou ranou či jedním během bylo docela hodně.

vrch Děd již za námi

Závěrečné medaile v podobě vlastnoručně pečených sušenek ocenila i paní recepční ze sportcentra, které jsem po překonání svého sociálního autismu (ach ta endorfinová podpora) jednu nabídl za pěkné zázemí a teplou koupel.
Nemohu vynechat obrázek z restaurace, kde jsme oběh řádně oslavili, která jak je vidět k vegetariánství má daleko, nicméně v nabídce narazíte hned v prvním řádku i na velmi nezvyklou masovou pochoutku.

Fotografické dokumentace z běhovýletu se ujal Bubo, který tak jistě pro pěkné obrázky naběhal aspoň o třetinu více než ostatní. Přidávám ještě odkaz na itinerář a gpx pokud by se snad někomu chtělo v budoucnu okruh zopakovat.
Díky všemu běžstvu za skvělý den a na další oběhy či náhlé dvojoběhy se těší
Martin VP.
Okolo Berouna 33km.
! P.S Veverka sudetský již hlásí pokračující přípravy na další oběh tentokrát v našich rodných Sudetech, kde chystá Reichenbergrundultralauf jak ho znám jistě i včetně ďábelského kopce Jeschken!

To jsou paradoxy pane Vaněk

Nemůžu si pomoct první letošní okoloběh byl ve znamení kontrastů a paradoxů. Začalo to hned ráno. Přijde vám normální aby člověk 8. února přemýšlel jestli poběží v krátkých nebo dlouhých kalhotách? Venku jak na jaře, globální oteplení. Setkáme se na radotínském nádraží přesně v 10:10, vrchní okoloběžník Pavel nás zavede na začátek trasy u kostelíka a už si to šineme k Černošicům. Užíváme společenského rozměru, slunce pálí, cyklisté to pálí, my to pálíme i když o něco pomaleji. Radotínská trasa je plná kontrastů - chvilku běžíte mezi honosnými sídly, pak ostrý střih a jste po kotníky v bahně v brázdě od koní.

Před seběhem do údolí s mlýny

Chvilku se trápíme v oranici až v údolí mlýnů přijde další střih. Teplota klesá o 8 stupňů a bahno střídá zmrzlý sníh. A aby těch kontrastů nebylo málo, když už zas vyběhneme na kopec v místech kde byste spíše čekali, že se na obzoru prerie objeví nějaký kovboj na koni, objeví se obrovský komplex cementárny, který se sem ale fakt nehodí. Bohužel je tu a nezbývá než tento fakt přijmout. Jak náš průvodce krajinou vysvětluje, bez cementárny by nebyl ani Radotín, sídlo které původně právě v okolí tohoto kolosu začalo vyrůstat. Elektrony bzučící chrám bohyně Elektry mezi poli už mě pak ani nepřekvapí.

U Kalinova mlýna

Pavel v prérii s cementárnou

Chrám bohyně Elektry i s věřícími

Míjíme snad nejparadoxnější turistický rozcestník "Pražský okruh", to je tedy místo kam si člověk opravdu jen tak na výlet nevyrazí. Stojíte přesně nad 4 proudovým dálničním okruhem, který jako zahnutý jazyk míří do chřtánu tunelu. Další pěkný tentokrát technický paradox dnešního dne si dopřejeme při běhu krásnou asfaltovou komunikací, obdařenou všemi značkami, pruhy i protihlukovými barierami, jen je do ní z neznámého důvodu zákaz vjezdu. Proč, to ví zřejmě jen nějaký referent dopravního odboru. Zřejmě chybí označený přechod pro ropuchu. K tubusu tunelu se ovšem chystáme i my abychom si vychutnali další krajinový kontrast. Na trávě hned u vyústění tunelového tubusu na radotínským údolím, vrcholného to technického výdobytku civilizace se pasou ovce, dokonce musíme přeskočit jejich zavřenou ohradu. Běh chrámem rychlosti jak Pavel nazval rovnou lajnu mezi mostními pilíři už je taková industriální třešnička na dortu, i když o rychlosti už se v našem podání po technicky náročné trase nedá moc mluvit.

Pavlův rychlostní chrám a družstvo modrých

Před odbočkou na nádraží nás opouští Roman s Honzou, který už má nejvyšší čas aby stihnul další běžecký program na Dívčích hradech. Míru pohostinnosti místního restaurantu Amigos už tedy hodnotíme jen s Pavlem, Tomášem a dnes jedinou členkou ženského družstva Stázkou. Zde si dovolím použít známého triku bulvárních časopisů a pro zvýšení čtivosti zařazuji fotografii dámských nohou.

Tomáš, který na sraz v Radotíně doběhl ráno z Kobylis (pěkných 44km do deníčku, smekám), vyráží na vlak a neví že tak přichází o alimentační hřeb a další paradox dnešního dne - retro kavárnu "Pelíšek". Z 21 století se ocitáme v 60 letech století minulého, přenoska gramofonu rychlostí 45, brousí starou LP s Pilarkou, artefakty věrné, jen ten štrůdl i kafe jsou zatraceně dobré a současné.

Reklamní okénko pro kavárnu Pelíšek

Tak krásný okoloběh s přáteli a tak splendidní gastropauza to se snad dá oslavit (paradoxně) zas jen během. Zamávám zbylým členům družstva a nabitý dojmy z krásně povedeného radotínského okoloběhu šinu si to ku Praze. Jen ty medaile jsem vám dříve odloučení oběžníci dát zapomněl, táhnu je celou cestu na zádech a pak taková chyba v koncovce! Takže je máte u mne příští týden k vyzvednutí, upeču čerstvé, jsou k sežrání! Závěrem velké poděkování všem obíhajícím a zejména Pavlovi za nevšední péči při trasování a odborný výklad po cestě. Nemělo to chybu a to jsem vám určitě nepopsal všechno..
Ať vám (nám) to stále tak pěkně (okolo)běhá jako dnes!
Třeba zrovna příští týden okolo Berouna (v 10:10 na nádraží)
8.2.2014 Okolo Radotína 24km

Od slov k činům..

.. to je někdy dlouhá cesta. Těch plánů, těch různých představ, co se vám honí hlavou, ale realizace pak dá poněkud zabrat. To se to hezky píše v teple domova o obězích měst,dvanácti, dvaceti, šestseti, plky o běhu národů a podobné světlé zítřky, takových řečí jsme zažili. Někdy ale je potřeba ten plán nechat trochu uzrát, v hlavě se to převaluje, polehává, usíná, probouzí a kvasí a nakonec se třeba ráno probudíte a vše je najednou jasné, průhledné a skutek je tu. A nebo ne, pak může pomoci nenadálý kopanec v různé podobě.
Takže si tak spokojeně klikám itinerář plánovaného běhu okolo Berouna, když dostávám zprávu od Radotínské sekce: "Tak Ti posílám ten oběh Radotína, koukni na to" hlásí kamarád Pavel, radotínský lokálpatriot, který se pro myšlenku okoloběhů také jaksepatří nadchl. Oběhnout Radotín měla být jen malá privátní akce. S Pavlem se známe dlouho, společně jsme se připravovali na tu velkou metu - první maraton v životě. Jeho příspěvek  mi ovšem vyrazil dech. Tohle si prostě nemůžeme nechat jen tak pro sebe.

Znak Radotína

Zpracováno brilantně jako kapitola do knížky přímo k tisku. Laťka je tedy již v začátku nastavena proklatě vysoko. Nejenže to ten šílenec naklikal a napsal, ale i proběhl a nafotil. Nebudu to protahovat, zkrátka po měsíci od oběhu Prahy tu máme připravené další 2 možnosti si nějaké to město oběhnout. Kdo se chcete přidat jste vítáni. Termíny 8.2. i 15.2. vcelku konvenovaly řadě potenciálních okoloběžců, a tak jsem si řekl, že by mohli být spokojení vlastně úplně všichni. 8.2. Okolo Radotína, 15.2. Okolo Berouna, společný jmenovatel obou je Český kras.

Znak Berouna

Jak s logistikou. Doprava vlakem je vcelku přímočará jak do Radotína, tak do Berouna čili sraz na nádraží by neměl být problém, řekněme v takových 10:10. Podle ohlasu bych objednal místa v hospodě. Radotín je koncipován bez nějakého civilizačního zázemí, co se Berouna týče je to trochu delší a asi by byla fajn nějaká možnost sprchy a převleku po doběhu. Opět podle ohlasu, počtu a preferencí okoloběžníků zajistím a zde pak zaktualizuji.
Itineráře a gpx trasy lze získat pod následujícími odkazy
Pavlův excelentní radotínský výtvor včetně gpx je ZDE, moje berounská trasička i gpx pak ZDE 
Zdravím okoloběžce a těším se velmi na setkání i společný proběh (a samozřejmě na tu oslavu oběhu).
MVP